Psaly jsme si v září, ona v autě na cestě z Prahy po pracovních schůzkách, já doma na zahradě právě po návratu z Prahy. Nečekaně teplý a slunečný den působil po brzkém a výrazně studeném nástupu podzimu povzbudivě.
Při psaní rozhovoru s Pastou Onerem, zakladatelem české graffiti scény, jsem si uvědomila, že jsem typický příklad stereotypu ve vnímání umělců.
Když máme ten výjimečný rok, který přes spořádanost svého čísla dokázal obrátit celý svět naruby, můžeme si vlastně pohrát i s jinými standardy.
Až do srpna 2016 představovaly zřejmě to nejpopulárnější z českého juda pasáže z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje s Františkem Koudelkou, judistou z donucení.
Z nevinné přezdívky se stala autorská značka, ke které sám její nositel s nadsázkou rád dodává, že je to jeho indiánské jméno.
Nejsem tak slavnej, jak si myslíte, říká zpěvák, bubeník a skladatel, idol 90. let a občansky angažovaný David Koller.
Se Zbigniewem se známe už docela dlouho. Zibi je moderní farář, takový, s kterým je víra přístupná i nám neorganizovaným. Bavíme se o různých věcech, často o golfu. Nedávno jsme došli k závěru, že děláme do stejného oboru – péče o duši.
Poprvé jsme se setkali v Essenu. Víc designové místo pro setkání s panem designérem to ani být nemohlo.
Okolnosti vzniku mnohdy i zásadních projektů bývají často nenápadné. Náhodné setkání, chvilková inspirace, bláznivý nápad.
Laura je výjimečné jméno, stejně jako v tomto případě jeho nositelka. Když jsme se prvně setkaly, stačilo pár vteřin hovoru a bylo jasné, že toho máme hodně společného.
