Můj soused les

Patří mezi ně i pan Pavel, který si svého souseda nejen sám vybral, ale také se za ním odstěhoval. Jeho nový dům ležící na okraji jednoho severomoravského města totiž sousedí s lesem.

Pavel přitom nemusel hledat nijak složitě, ani se stěhovat do nové lokality: pozemek umístěný v osadě uprostřed dvousethektarového lesa měl totiž celou dobu doslova před očima. A tak mohl sledovat, jak se kdysi zanedbaný a nevzhledný brownfield mění v klidnou oázu jako stvořenou pro bydlení.

„Žili jsme v rodinném domku, který je odsud půl kilometru vzdušnou čarou, takže jsme to tu znali a často chodili okolo do lesa na procházky nebo na houby. Má to tu zajímavou historii, původně pozemky patřily armádě, jeden můj kamarád ale prostor bývalé vojenské základny koupil a začal ho postupně rekultivovat. A když to území prokouklo, uvědomili jsme si, že na takovém místě bychom rádi postavili nový dům,“ vypráví majitel.

O tom, jak by nové obydlí mělo vypadat, moc detailní představu Pavel s manželkou Marcelou neměli. Vlastně jediným jejich přáním bylo mít dům podobný bungalovu, tedy bez schodů a bez pater. O druhý bod zadání se pak postaraly stavební regulace, které vyžadovaly odstup od linie lesa, což ovlivnilo výsledný tvar a orientaci domu. Nic víc už předem dané nebylo a celá rodina se shodla na tom, že dá prostor nápadům a kreativitě.

„Oslovili jsme dva mladé architekty, kteří se pustili do návrhu domu i zahrady. Nechali jsme jim volnou ruku a nakonec byli příjemně překvapeni, jak harmonický celek se ze skic a výkresů postupně zrodil,“ říká majitel.

Ostatně pozemek, na němž Pavel svůj dům stavěl, musel být pro každého architekta radost: není to samota, ale ani typický pruh země obklopený sousedy. Je v přírodě, a přitom autem deset minut do centra okresního města.

Základním principem nového domu je promyšlená práce se soukromím a přírodou, která vymezuje světlo a prostor. V domě tak najdeme jak tradiční okna, tak velké prosklené posuvné stěny směrem do zahrady, kterými příroda jako by vstupovala do obývacího prostoru. Interiér je řešený v bílé a černé barvě v přímých liniích, které mohou působit snad až trochu chladně. Jde ale o promyšlenou hru mezi klidem a nenápadností vnitřních prostor s exteriérem, který je prodlouženou součástí domu, a to nejen opticky, ale i funkčně.

Zajímavě řešenou kompozici stavby do písmene L totiž doplňuje velkoryse řešené venkovní atrium, které kombinuje dřevěnou terasu s kamennými prvky: najdeme tu štěrk, velké ploché dlaždice, bílou čtvercovou dlažbu, z níž je provedeno lemování trávníků, ale i velké solitérní balvany, které mohou sloužit jako lavičky. Ploch k odpočinku a relaxaci je venku také dost. Díky přístřešku, který navazuje na hlavní budovu, vzniklo na terase prostorné loubí, kam se vešla designová křesla, stolek i sedačka. 

A protože má pan Pavel náročné povolání, které vyžaduje velkou míru empatie a sociálních kontaktů, přál si do prostoru atria zakomponovat také wellness zónu. Volba padla na kombinaci zapuštěné plavecké Swim Spa XL doplněné o relaxační Combi^iN, které na sebe navazují a hravě tak v podobě druhého L doplňují půdorys domu. Jak swim spa, tak vířivku přitom chrání automatický kryt ACS^® před nečistotami a tepelnými ztrátami a přispívá tak k optimálnímu tepelnému komfortu. A právě příjemně teplá voda je to, co si majitelé s chutí užívají.

Na atrium s wellness zónou navazují zelené plochy, které jsou oddělené nízkou kamennou zídkou. Samotná zahrada vznikla společně s domem teprve před dvěma lety, a tak tu nejsou nijak vysoké stromy. Což ovšem vůbec nevadí, hned za plotem je „u sousedů“ v lese březový háj, který tak zahradu opticky zvětšuje a prodlužuje. Jako by tu stál na návštěvě a tak trochu nahlížel, co se v sousedství děje.

A vidí zase jiné věci než obyčejní hosté - třeba zelenou střechu pokrytou netřesky, která vybíhá do atria, nebo rytmické ornamenty, které vytváří venkovní wellness zóna, terasa, štěrkové plochy, trávník a kamenné prvky. A také střídání barev: hnědých terasových prken, šedých kamenů, zeleně trávníku i blankytně modré vody ve swim spa a vířivce.

Až intimní blízkost lesa může leckoho na první pohled překvapit. Rodina pana Pavla si na vzrostlou přírodu odnaproti už dávno zvykla. A jaký je les soused? Tak především zvědavý. „Dokud jsme neměli plot, tak k nám chodili až před okna srnky nebo zajíci. Oplocení ale neznamená, že se chceme od sousedů izolovat. Ráno nám sem pravidelně létá datel a slyšet je tu ptáky všeho druhu. Pořád je na co se dívat, les je krásný v každé roční době,“ líčí spokojený majitel.

Na domě si cení toho, jak se podařilo vybalancovat soukromí s klidem, přírodou a místem pro nerušenou relaxaci. Přestože nechali architektům volnou ruku a do projektu příliš nezasahovali, na novém bydlení by nic neměnili. A jak si zvykli na přírodu v sousedství?

„Les se ukázal jako výborný soused, žádné spory nemáme. A navíc nehrozí, že by se od nás odstěhoval. Takového souseda bych prostě přál každému,“ dodává pan Pavel.