Dnes víme, že velmi výkonné čichové buňky umístěné v čichové membráně jsou pomocí hypotalamu propojeny přímo s mozkem a přenášené informace se dlouhodobě ukládají v kontrolních částech mozku. Již v roce 2004 byla za výzkum v této oblasti udělena Nobelova cena za lékařskou fyziologii (Linda Bach a Richard Axel). Autoři v publikovaných výsledcích popsali na 1 000 čichových genů (receptorů) rozptýlených po celém genomu. Každý z funkčních neuroreceptorů je schopen určit jistý počet vůní.
Je odhadováno, že člověk je schopen si zapamatovat až 10 000 různých vůní a pachů.
Studie amerických vědců spustila další rozsáhlý výzkum a dnes už například víme, že ještě nenarozené dítě vnímá vůně již v prvním trimestru. Taktéž je známo, jak mozek vůně rozeznává a skladuje. Rozumíme i tomu, jak psychoaktivní vůně vyvolávají specifické zážitky či vzpomínky. Bez zajímavosti není ani zjištění, že určité vůně nutí mozek pracovat intenzivněji, dokonce víc než některé matematické úlohy.
Až 75 % emocí, které zažíváme, lze vůní ovlivnit. I pravděpodobnost zapamatování si zážitku se díky pachovému doprovodu 100 x zvětšuje než při dotyku či zvuku.
